Co se učím od propasti okamžiku?

Asi jste si všimli, že jsem nepsal nyní nějaký čas blogy a vlastně jsem kromě NOW-WALKů (ty mám v oblibě čím dál více) celé léto nedělal ani semináře. Odstěhoval jsem se totiž se ženou a synem více na venkov a tam se tak nějak svým způsobem čas zastavil. Když ráno vstanu a vyjdu na zahradu, abych se protáhl a zlehka si zacvičil – tak nepoznám jestli je pracovní den nebo víkend. Takový je tam klid. 

A musím říct, že je zajímavé, zkusit na chvíli opustit všechny ty aktivity a návyky, kterými se v městech zaměstnáváme (práce, sporty, koníčky, zábavy, nákupy… ale vlastně i různé meditace, terapie, semináře… vpodstatě jakékoli aktivity, kterými vyplňujeme čas). Aktivity, kterými plníme život (občas téměř bez mezery), abychom možná náhodou nemuseli čelit zjištění, že vůbec netušíme, co to život je, kdo jsme, co se to vlastně děje a že to kdykoliv může skončit v podobě, jakou nyní život má. Abychom nemuseli čelit zjištění, že je to vše možná zcela jinak a že nejsme tím, čím si myslíme, že jsme. Aktivity, které nás udržují v iluzi, že jsme v bezpečí.

Jaké to je, to vše na chvíli pustit? A vrhnout se do zdánlivého NE-bezpečí. Něco se naučit od propasti okamžiku.

Zjistil jsem během posledních měsíců v této propasti jednu zajímavou věc a sice… že životu je to úplně jedno, co děláme – nehodlá se zastavit, jede si svou! (Pro mě to je tedy neuvěřitelně uvolňující zjištění.) Nehledě totiž na to, že právě nevyděláváme, že si nekrátíme čas vínem či společnou večeří s přáteli, že se neženeme za zábavou a extra zážitky…nehledě na to, že právě nemakáme na svém či druhých osvícení či očištění či vyléčení – život tu i tak je! A nonstop se nabízí k prožívání. Neustále proudí a odhaluje další a další situace, aniž bychom pro to museli hnout prstem. Byl tu totiž dříve než „my“.  A my jako „lidé“, jsme jeho součástí – jsme pod jeho křídly. Pod křídly života. 

Pokud se ovšem cítíme vyděleni ze života – jako individuální jednotky – pak se nám tomu nechce věřit, že je o nás postaráno. A snažíme se o sebe usilovně postarat sami, snažíme se zacpat tu díru v sobě – „díru oddělenosti“ – nedůvěru v život. Děláme cokoli proto, abychom se náhodou neocitli v „NEVÍM“.

Snažíme se ZZZ (zaměstnat, zabavit, zlepšit) nebo OOO (osvítit, očistit, oléčit…) To je ovšem nekonečný příběh. Není na tom všem samozřejmě nic špatného, NO PROBLEMA…někdy je prostě ten správný čas na všechna ta ZZZ i OOO… ale pokud se chci podívat hlouběji, musím se podívat i poza tyto aktivity! A poza strachy, které nás nepouští tyto aktivity pustit.

A objevit – jaké to je v propasti okamžiku?

I bez všech aktivit je tam úžasně ŽIVO! A právě tam je totiž již nyní ten KLID, tam je ta LEHKOST, tam je ta SVOBODA. Dokonce dříve než se objeví všechno ostatní.

Zkuste si to procítit – jaké to je, vědět, že život stojí při nás i v NE-bezpečí a že naplnění a spokojenost je možná i bez aktivit.

Od tohoto momentu se aktivita mnohem spíše stane tvořením, než abychom se za ní jen schovávali.

 

…..…..…..…..…..…..…..…..

 

Pokud vás láká prozkoumat, jak jinak se lze na život dívat a prožít pár vhledů do této obyčejné, ale zároveň kouzelně neuvěřitelné živosti- zvu vás po čase opět na celodenní workshop LEHKOST BYTÍ.

Martin Bohuš
Fascinuje mě zkoumání přítomného okamžiku skrz přímou zkušenost. Ukazuji lidem, jak díky tomu objevit lehkost a svobodu uprostřed běžného života. Inspiruji k znovuobjevení úžasu nad tím, co máme přímo před očima. Můj příběh si přečtěte zde. >>
Komentáře