MŮJ PŘÍBĚH

Fascinuje mě zkoumání přítomného okamžiku skrz přímou zkušenost. Ukazuji lidem, jak díky tomu objevit lehkost a svobodu uprostřed všednodennosti. Inspiruji k znovuobjevení úžasu nad tím, že jsme naživu.

Přítomný okamžik jako zdroj hlubokého naplnění.

Tento příběh píši 19. 2. 2016. Na hodinách 19:02. Mohl bych ho psát kdykoli, začal jsem již před rokem, ale dnes bude hotov. Ženě právě začínají kontrakce a jde se připravovat na porod syna.

Cítím spokojenost. Vím, že vše je v pořádku. Ne jen teď, ale vždy. Pokud mám pocit, že ne - tak ve 100% případů jen přehlížím dokonalost a neuvěřitelnost života. A i to je v pořádku. To, co neustále odhaluji zkoumáním přítomného okamžiku - mě naplňuje štěstím, které není závislé na ničem z tzv. vnějšku. Život je jednoduchý, je jen jeden a je všude. Oddělenost neexistuje. Slova jako vědomí, bytí, přítomný okamžik, tady a teď - všechna tato slova nepopisují něco, co je potřeba chytit či dosáhnout - tato slova popisují mě. Tato slova popisují tebe. Tato slova popisují život přesně takový, jaký je již nyní - přímo před našima očima.

Nehledě na to, jak divně to může znít - toto je má zkušenost. A to vše uprostřed všednodennosti. Fascinuje mě dívat se na obyčejný život svěže, nově, hravě. Nenacházím svět jako něco definitivního, daného - cokoli se kdykoli může změnit. A já jsem čím dál tím víc zvědavější jakým směrem se to vše bude ubírat. Cítím otevřenost, dál se učit z čehokoli, co se objeví.

 

Cesta od teorie k prožitku.

Byly ale časy, kdy jsem netušil,  jak se podívat, abych uviděl život v jeho plnosti. Všechna učení o bytí v přítomnosti, o osvícení či o vědomí byla jen hezkou teorií a s ní narůstala frustrující představa dosažení vysněného stavu v neexistující budoucnosti. Ochutnal jsem kdeco. Rok meditací v energetickém poli slavného indického guru, přednášky a učení manželů Tomášových, advaitová setkání, 10 let praxe tibetského buddhismu.

 

Frustrace z neautentického způsobu učení se o mysli.

Možná to znáte z vlastních životů. Je jedno jaký směr duchovního zkoumání či mapování mysli zvolíte. Na trhu je nespočet učitelů, metod a nauk... A my se vždy na něco chytíme, protože to je to nejsnazzší, připojit se pohodlně tam, kde nám to dobře zní. Zavřít se do krabičky skvěle znějících přesvědčení a interpretovat si to pro sebe jako cestu rozvoje. 

Mě, jakmile jsem se dostal k učením, která mi zněla dobře - okamžitě jsem na nich ulpěl a staly se středobodem mého života. A tak jsem následoval instrukce mistra či jeho oddaných následovníků a doufal, že jednou budu jako oni a že prožiji to, co učení slibovala. Ale ať jsem se snažil sebevíc a ať jsem udělal sebevíc změn ve zvycích a aktivitách, které vyplňovaly mé dny - v moment hluboké upřímnosti jsem vždy uviděl, že to vše je jen naoko, napovrchu - ale uvnitř mě je vše stejné. Žádný autentický a hluboký vhled do toho, jak se věci mají. Jen opakování vět, které řekl učitel nebo které se píší v textech nauk. A ikdyž to napovrch vypadalo jako změny a aktivity vykračující mimo komfortní zónu - prožívání života pozbývalo oné vysněné svobody.

Zhruba ve dvaceti letech jsem třeba téměř ze dne na den změnil svůj život, přestal jíst maso, oblékl se do bílého hávu a každý den ráno před šestou vstal a meditoval. Doslova jsem zářil. Poznal jsem kouzlo bezhlavé oddanosti. Byl jsem totálně happy. Jen jsem přitom nějak přišel o přítelkyni a skoro všechny kamarády. Něco prostě nesedělo...  Po rozhovoru s blízkým přítelem, jehož názoru jsem si vždy cenil pro jeho nadhled - jsem z této meditační skupiny odešel a můj život byl během pár týdnů téměř stejný jako než jsem tuto tzv. duchovní cestu nastoupil.

Jakmile jsem přestal opakovat všechny ty bezpečné návyky - objevil jsem, že mám stále tytéž problémy, které jen byly celou dobu překryty rouchem rádoby duchovna.

Pak jsem se dostal k dalším učením, např. k manželům Tomášovým či k jádru advaitové skupiny v Praze atd. Poznával z knih učení Ramany Mahárišiho, Nisargadatty Maharadže, křesťanské mystiky, Papajiho... Byl to krásný a oproti předchozí cestě slepé oddanosti velice uvolněný způsob zkoumání mysli. Tak moc jsem cítil, že ve všech těchto učeních je esence svobody, ale hlava to prostě nebyla schopná pobrat. Slova jako vědomí, bytí, já, já jsem, být tady a teď apod. - byla jen prázdnými slovy a já nebyl schopen uvidět, kam ukazují...frustrace uvnitř mě rostla, ikdyž navenek jsem se tvářil, že něco vím.

A ani následující dlouhé roky, kdy jsem objevil a praktikoval metody na cestě tibetského buddhismu, mě nepřivedly k autentické zkušenosti se svobodou mysli. Meditoval jsem, potkával ty nejvyšší učitele, cestoval se svým lamou a žil poměrně dost v centru této mandaly. Ale někde uvnitř jsem cítil, že vše je ještě trochu jinak. 

Viděl jsem, že tyto napohled dokonalé nauky mohou snadno vést (či nás svést) do pohodlné boční uličky - místo vydání se na cestu své vlastní životní zkušenosti.

A stejně jako kdykoli předtím - napovrchu vše sice vypadalo zdánlivě krásně, ale uvnitř opět nesvoboda a frustrace z dalekého ideálu osvícení i z běžných situací v životě.

 

Objevení bezprostředního zkoumání skutečnosti.

A co bylo tím zlomovým okamžikem, který vše změnil? Co mě posunulo do pozice někoho, kdo se dokonce odvažuje svou zkušenost sdílet? Bylo to podívání se do vlastního prožitku a učení se z této zkušenosti - místo neustálé snahy následovat cestu někoho jiného či věřit slepě jeho slovům... Pořád jsem se předtím díval "tam ven". Místo abych se podíval "dovnitř".

Paralelně s učením tibetského buddhismu jsem narazil na novodobou generaci představitelů učení tzv. nedvojnosti. Všichni popisovali to samé, co ti zmiňovaní mistři z Východu předtím, ale tentokrát to bylo obyčejnými "zápaďáckými" slovy, bez nánosu asijské kultury a zbytečného tajemství. A jasně těmito slovy ukazovali, kam se podívat a co uvidět a já jsem se podíval a uviděl.

Poprvé za celé ty roky zkoumání mysli, světa, sebe - jsem se opravdu podíval do svého bezprostředního prožívání. A uviděl jsem ten zásadní rozdíl mezi tím, když o něčem jen přemýšlíme a věříme domněnkám versus náš vlastní autentický prožitek (který se mnohdy od našich myšlenek, domněnek a představ totálně liší). Od té doby to neumím vrátit zpět. 

Můj základní náhled na svět a sebe se absolutně zjednodušil a nechává mě v úžasu. V podstatě tomu i po letech nemohu uvěřit. Přestože život se děje v téměř totožných vzorcích jako dříve - vše prožívám jinak. Není potřeba něco měnit kvůli nalezení svobody. Svoboda není zážitek, ale naše nejhlubší esence! A je možné ji ochutnat, získat k ní důvěru a nechat ji zářit napříč životními okamžiky.

Ale jen aby bylo jasno - nesedím po tomto rozpoznání v nějakém vysněném růžovém obláčku nekonečné blaženosti! To takzvané utrpení zůstává, ale nyní spíše jen jako alarm než jako problém. Místo frustrace se semtam objevuje jen lehká nespokojenost - se kterou jsem poraradoxně spokojen:) - je totiž výzvou znovu a znovu se podívat hlouběji. A spíš než snaha od trápení utéct a popřít ho - je zde chuť se od něj a o něm učit - opět skrz vlastní zkušenost. Díky tomuto přístupu jsem schopen poradit či pomoci i druhým. 

Paralelně prožívám obyčejnost života a zároveň naprosto neuvěřitelné kouzlo toho samého. Je to nepochopitelné mystérium. Slova jako vědomí, bytí, já, já jsem, být tady a teď apod. se ze slov stala zkušeností, která je neustále k dispozici. Je to tak jednoduché, že to neustále přehlížíme.

 

Svobodu a lehkost života můžete objevit i vy.

Dlouhé roky mi to trvalo, ale rozhodl jsem se nyní své zkušenosti sdílet s ostatními lidmi, kteří, stejně jako já před lety, řeší podobnou situaci. S lidmi, kteří hledají vnitřní klid. Sice jdou po nějaké cestě, ale uvnitř mají nejistotu, která nemizí. A nebo naopak mají možná poprvé v životě chuť, právě teď vše pustit a otevřít se autentické zkušenosti o sobě. 

Nenacházím zatím v ČR příliš lidí, kteří by měli podobný pohled. Nebo možná mají, ale není prezentován s jednoduchostí a jasností, která vyhovuje mně. Chci nabídnout alternativu k stávajícím cestám takzvaného rozvoje. Vše na co poukazuji, si lze ověřit. Ničemu zde není potřeba věřit a vše vychází ze zkušenosti přítomného okamžiku, kterou má každý nonstop k dispozici. Při dostatečné otevřenosti to není až tak těžké, uvidět a prožít, kam a na co poukazuji. Uvidět, že jsme něčím jiným, než jsme si doposud mysleli.

"Nejsme lidské bytosti se spirituální zkušeností. Jsme duchovní bytosti s lidskou zkušeností."     Pierre Teilhard de Chardin

Ano, opravdu můžete uvidět, že jste vědomím a že vše je z něj utkáno! Svoboda a lehkost je naší nejhlubší esencí.
Moc rád vám ukážu, jak to ochutnat;)