Otázka nezní být či nebýt, ale kdo nebo co vlastně jsem? Když už tu jsem…

Život se děje, jsme naživu – to je fakt. Ale čím v tomto životě jsme? Jsme opravdu jen to, čemu říkáme „člověk“? Nezávislá individuální oddělená jednotka, která se pohybuje prostorem, kterému říkáme „svět“? Jsme chodící myslící tělo? Jsme „člověk“, který potřebuje udělat tohle a tamto, aby dosáhl toho správného prožitku života? Bezesporu toto je jedna vrstva našeho života, bez ní bychom tomu asi nemohli říkat život…:)

Ale co když to takto vypadá jen na povrchu? A v hloubce je to již právě teď vlastně jinak a my jsme se jen nikdy vklidu pořádně nepodívali? Co když jsme ve skutečnosti něčím naprosto neuvěřitelným – samotnou živoucností – díky které se svět, tělo i mysl může objevit. Co když jsme už právě teď „spokojeností“ za všemi prožitky (spokojenou živoucností, díky které se prožitek světa a myslícího těla vůbec může objevit).

A jakákoli objevivší se nespokojenost, je právě „nakopnutím“, abychom se konečně podívali…

Přesněji, aby se živoucnost podívala sama na sebe!

 

Představ si, že život je živý. Promlouvá k tobě. Neustále. Neustále se (skrz to, co se děje) ptá – tak co, už jsi se podíval – prozkoumal jsi mě? Zjistil si, že jsme jedno? Že nejsi ty a svět… ty a život… ty a ti druzí?  Hluboko uvnitř – což je ale vlastně právě teď a tady – jsem já, život, tebou. A ptám se sám sebe: Jak je možné, že neustále zapomínám, že to vše, co se děje, je neuvěřitelný zázrak, nepochopitelné mystérium? Jeden život.

Martin Bohuš
Fascinuje mě zkoumání přítomného okamžiku skrz přímou zkušenost. Ukazuji lidem, jak díky tomu objevit lehkost a svobodu uprostřed běžného života. Inspiruji k znovuobjevení úžasu nad tím, co máme přímo před očima. Můj příběh si přečtěte zde. >>
Komentáře