Tři věty z louky

Když jsem minulý víkend ležel vprostřed chladné noci na louce na balíku slámy a pozoroval nekonečnou hvězdnou oblohu nad sebou – objevily se mi v mysli tři krátké věty, které jsou vpodstatě také esencí toho, jak vnímám život. 

Jsou anglicky, protože něčím mi jednoduchost angličtiny sedí a často se mi myšlenky a různé vhledy objeví právě v tomto jazyce.

Jak zněly?

I Am What I Am

I See What I See

I Do What I Do

Toto je má pravda, kterou dále sdílím. Toto je esence, kterou mimojiné zprostředkovávám na workshopech, které pořádám a vidím v ní obrovskou svobodu.

A pokud by nebylo jasné, co tím vlastně myslím, zde je k tomu pár vět pro přiblížení:

I Am What I Am… Jsem, to co jsem.

Na pozadí mého životního příběhu běží neustále linka zkoumání toho, jak se věci mají. A během toho jsem se objevil i jako něco mnohem hlubšího, než jen člověk, než jen jak to vypadá na povrchu. Objevil jsem hlubinu, kterou nelze popsat slovy, protože leží poza všemi slovy. Hloubku, kterou nelze rozpoznat smysly, protože leží poza smysly. Vše se v ní objevuje. Říká se jí třeba vědomí. Jediné, co o ní lze říct, je to, že tu je. I slovo vědomí je tu vlastně navíc.

Vím, že tu jsem jako hloubka všeho, co se objevuje. Vím, že tu jsem. Ale vlastně nevím, jako „CO“ tu jsem. Jen myšlenka je totiž schopna tvrdit, co čím je, co jak je – jen myšlenka je to jediné, co umí komentovat a popisovat. Jen myšlenka si troufá popsat něco, co tu je dříve než ona:)

Nestarám se tedy příliš o to, co jsem, stačí mi tu být a vědět… že jsem, to co jsem. I Am What I Am.

I See What I See… Vidím, to co vidím.

Tato řádka se týká toho, co uznávám jako pravdu. Rozlišuji mezi pravdou a fantazií v tom smyslu, že pravdou je pro mě to, co bezprostředně prožívám. Ne myšlenky, představy, domněnky, atd… Je to vpodstatě radikální uchopení přítomného okamžiku. Pro mě je přítomný okamžik přesně to, co prožívám. Se vším všudy. To, co prožívám, je nekonečný proud života.

Nečekám na slavné finále. Nečekám na vysněnou představu. Jsem spokojen s tím, jak to je. Přiznávám, co vidím. Přijímám, co cítím. Odevzdávám se tomu, co prožívám. Toto je život, který je správně, tak jak je. Nehledám útěk, nehledám cestu. Nehraju na tajuplné světy, na schovávanou, na skryté úrovně, na duchovno.

Jsem s tím, jak to je. Vidím, co vidím. I see What I see. A tam je pro mě začátek všeho. A zároveň konec. Nekonečná hra života. Nekonečná přiležitost být spokojený právě teď a tady.

I Do What I Do… Dělám, to co dělám.

V mém zkoumání jsem nenašel hybatele, myslitele, konatele…někoho kdo můj život řídí.

A tak nechávám dít se, co se stát má. Když zdánlivě nic nedělám, je to tak. Když povstanu k akci, je to tak. Když to fakt rozjedu, až lítaj třísky, je to tak. Je to nekonečné divadlo, kdy život sám sebe nechává v poklidu a pak vzburcuje k tvořivé vlně, k akci, ke změně. A znovu stále dokola.

Nemám představu o tom, co bych „správně“ měl dělat, jak by to mělo „správně“ být.

Nenacházím pro sebe škatulku. Když zdánlivě nic nedělám, nepracuji, nesdílím se, nepořádám seminář – jsem s tím spokojen. A když se ve mě něco vzedme a silně vstoupím do aktivity, sdílím na facebooku, píši blogy, otevírám nové workshopy – jsem s tím spokojen. Vše se děje přesně tak, jak se to děje.

Nemám v tom ani představu, že bych měl být svatý, čistý, vyrovnaný… V mých aktivitách se stále více objevuje práce se stínem a začíná mě čím dál více bavit. Život je divoký a nevyzpytatelný a já dělám, co dělám. I Do What I do.

 

Chceš-li to ochutnat, najdi si mě. Třeba na workshopu LEHKOST BYTÍ. 

Martin Bohuš

Fascinuje mě zkoumání přítomného okamžiku skrz přímou zkušenost. Ukazuji lidem, jak díky tomu objevit lehkost a svobodu uprostřed běžného života. Inspiruji k znovuobjevení úžasu nad tím, co máme přímo před očima. Můj příběh si přečtěte zde. >>

Komentáře