Vypadám jako člověk, ale…

…je to jen jedna interpretace života, jen jeden (naučený) způsob pohledu. Když bych měl najít připodobnění, napadá mě všem známý MATRIX. Tam si také všichni mysleli, že jsou lidmi v reálném světě, ale přitom to zároveň bylo úplně jinak.

Po prozkoumání přímého prožitku života se totiž nenacházím jako člověk, ale jako vědomá přítomnost.

Nemá tvaru, nemá hranic, vše se v ní spontánně zjevuje, vše je z ní utkáno.

Neuvěřitelný vtip je, že přesně takto to je již nyní i u tebe – ty se doslova díváš na celý život z místa bez místa, živoucí prázdnoty, blíže než je tvůj dech a nevíš o tom.

Fascinuje tě totiž obsah tohoto vidění – obsah vědomí – hra mysli… místo prozkoumání vědomí samotného.

Říká se, že abys to uviděl, musíš zemřít před tím, než zemřeš.

Jeden musí uhnout sám sobě, aby to uviděl. Alespoň na chvíli svou identitu nechat stranou a podívat se bez očekávání a v mžiku je to zřejmé.

Zkoumám přítomný okamžik stále dokola znovu a znovu a vždy najdu to samé – neuvěřitelný prožitek plný paradoxů… jako je mix totální obyčejnosti s totální kouzelností. Paradox toho, že vše je stvořeno z ničeho a lze to při otevřenosti velice jednoduše ochutnat. Paradox toho, že přestože život intepretujeme jako dějící se v čase – on se děje jen teď. Paradox toho, že přestože vypadáš, že jsi člověk – přesto v moment otevřenosti jasně uvidíš, že jsi vědomou přítomností, ve které se tělo a celý život objevuje.

Jestli jsi připraven, přijď to prozkoumat.

Objevit svou pravou identitu.

Martin Bohuš
Fascinuje mě zkoumání přítomného okamžiku skrz přímou zkušenost. Ukazuji lidem, jak díky tomu objevit lehkost a svobodu uprostřed běžného života. Inspiruji k znovuobjevení úžasu nad tím, co máme přímo před očima. Můj příběh si přečtěte zde. >>
Komentáře